Do uzenářství se chodí pro buřty. Ne vyprávět o zdravé výživě

Zmínil jsem se známému, že jsem byl na pivu s jedním naším dalším společným známým.

Dlouho jsem ho neviděl, pak jsme se náhodně potkali v tramvaji, a dohodli se, že za pár dní zajdeme na jedno pivo.

První známý, říkejme mu pro zjednodušení A, nadzvedl obočí. “Vážně? A co?”

Moc jsem nerozuměl otázce. “Co myslíš, jako co?”, zeptal jsem se.

“No jestli jste si dobře pokecali?”

Řekl jsem, že docela ano.

“A to víš, že B byl popírač covidu?”

Řekl jsem, že to nevím. A že jsme o covidu nemluvili, protože to už dnes jaksi není téma.

A mi vylíčil, jak B potkal v době lockdownů před dvěma lety v tramvaji, a on neměl roušku, a řekl mu, že její povinné nošení považuje za buzeraci.

Namítl jsem, že covid už dnes není tak úplně téma, takže o tom nic nevím. Rozhodně jsme se o rouškách ani covidu nebavili.

“A říkal něco o válce na Ukrajině?”, chtěl ještě vědět A.

“O tom jsme se taky nebavili. Ale proč se ptáš ty?”, zeptal jsem se.

“Tak víš co, tohle je většinou jedna parta. Koho volil? Babiše, nebo Pavla?”

To už mi…