Dilema pana velvyslance

Natáčel jsem podcast s velvyslancem (už brzy na tomhle webu), a protože měl zpoždění a nechal mě chvíli čekat, "vymyslel" jsem tuhle povídku

Když jel velvyslanec Břicháček výtahem z garáže do horního patra, kde je soukromá rezidence, stalo se něco divného. Výtah se zastavil v mezaninu a dveře se otevřely. Venku stál on sám.

"Dobrý večer," řeklo jeho druhé já zdvořile a nastoupilo dovnitř.

Břicháček polkl. Diplomatický protokol ho na takovou situaci nepřipravil. Měl by pozdravit? A pokud ano, v jakém pořadí? Byl přece velvyslancem on, ale ten druhý byl taky on.

"Ehm," odkašlal si. "Taky jedete nahoru?"

Jeho dvojník přikývl. "Do rezidence. Máme tam večeři s japonským velvyslancem."

"To není možné," namítl Břicháček. "Já mám večeři s japonským velvyslancem."

Výtah se znovu zastavil. Tentokrát v prvním patře. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil třetí Břicháček.

"Á, kolegové," řekl nově příchozí. "Taky jedete na tu večeři?"

První Břicháček se opřel o stěnu výtahu. Možná by měl zavolat bezpečnostní službu. Ale co by jim řekl? Že ho pronásledují jeho vlastní kopie?

"Poslyšte," řekl druhý Břicháček. "Tohle přece není normální."

"Ovšem že …