Dal jsem ChatGPT vyřešit jednu "opravdu těžkou" hádanku. Neuvěříte, co se stalo pak

Trávím docela hodně času tím, že si hraju s ChatGPT. Nic originálního, vím. Skoro každý si dnes hraje s umělou inteligencí. Zajímá nás, co si myslí o nás, jak by líp napsala projev prezidenta nebo co by opilý námořník řekl mimozemšťanům, kdyby se ho zeptali, co je to Česká republika.

Nebo Brno.

Ha, ha.

Fantazii se meze nekladou. Většinou je to vtipné, a někdy to může být svým způsobem poučné. Protože umělá inteligence, o které dnes mluvíme, vychází z takzvaných jazykových modelů. Jinými slovy, není to tak, že by sama přemýšlela, ale snaží se přijít na to, co napsat, aby to vypadalo, že přemýšlí jako my.

Proto jsou její výsledky tak působivé. AI je v tom nejlepším smyslu slova populistická. Nabízí to, co tak trochu očekáváme, i když si to možná neuvědomujeme. Ale pak čteme, co píše, a jsme šokovaní: “Panebože, něco takového bychom napsali taky, kdybychom o tom přemýšleli.”

Lze to snadno shodit, třeba tvrzením, že vše, co dnes ChatGPT dokáže, je tak trochu cirkusový trik. Tahá z rukávu to, co si myslíme, že tam bude. Ale není to zdaleka tak jednoduché, a nás čeká debata o tom, co je vlastně kreativita a originalita.

Nepochybné je však to, že dnešní jazykové modely jsou jakýmsi zrcadlem, ve kterém lze zahlédnout vzorce toho, jak přemýšlíme. Je to taková archeologická práce, odkrývající naše myšlenky a modely chování.

Což mi někdy přijde znepokojující.

Chápu to, že dojde k nedorozumění nebo že se můžeme mýlit. To se stane. Ale logickým řešením je, že když je omyl zjevný, že uznáme chybu, případně se věc nějak uvede na pravou míru.

Umělá inteligence to ovšem zjevně neumí.

Stalo se mi to několikrát. Příklad: nechal jsem ChatGPT i Bing vyřešit poměrně těžkou hádanku. Oba ji vyřešily správně, byť nedokázaly doložit postup. Nechme stranou, jak se to mohlo stát.

Hádanka je následující: