Co v mém standupu neuslyšíte (a co má sex po padesátce společného s havajskou pizzou)

Byl to Jean Paul Sartre, kdo napsal, že nejhorší čas jsou tři hodiny odpoledne. Tedy čas, kdy je na cokoli buď příliš pozdě, anebo příliš brzy.

Myslím, že to přesně vystihuje moje pocity muže, kterému je 57.

Na něco už je pozdě, a na jiné věci zase brzy.

Je brzy na to, abyste si koupili hůlky na nordickou chůzi a vyrazili s partou zdivočelých důchodců na výlet na Kokořín.

Ale je už pozdě na to, abyste založili startup a vydělali miliardu dolarů.

Ano, plukovník Sanders založil KFC v pětašedesáti, ale to je spíš takový motivační detail pro přednášky na univerzitách třetího věku.

Plukovník Sanders ve skutečnosti křidýlka smažil v Kentucky už od čtyřiceti. V tom věku taky vynalezl svou ikonickou směs koření.

Tohle je informace, které vám Jan Tuna neřekne. Od něj se dozvíte maximálně to, že v Česku se v roce 2025 po stripsech vyrobených ze zkaženého masa poserete.

Na druhou stranu, když vám je 57 let, tak z vás opadne určité existenciální napětí. Krizi středního věku máte už za sebou. A jste celkem v pohodě. Existuje slavná a uznávaná studie, která říká, že statisticky je člověk nejvíc nešťastný ve 47 letech.

Říká se tomu údolí životního neštěstí.

To je věk, kdy vám dojde, že v životě asi už nic nedokážete. Že nedostanete Nobelovu cenu, nenapíšete světový bestseller ani nevyděláte miliardu.

Dokonce ani v korunách, což jste ve dvaceti měli jako plán B. Pro případ, že by se vám v životě nedařilo tak, jak jste si v tom věku představovali.

V sedmačtyřiceti vám dojde, že nezměníte svět. A v sedmapadesáti zjistíte,. že vám to zas až tolik nevadí. Dokonce vám to přijde mírně legrační.

Ten věk má určitá omezení. Například ohledně sexu. Ne proto, že byste sex neměli. Jedna nová studie dokonce jasně prokázala, že padesátníci mají v dnešní době sex statisticky častěji než dvacátníci.

Ale sex po padesátce je něco jako havajská pizza. Můžete to mít rádi, těšit se na to a užívat si to. Dokonce moc. Ale prostě o tom nemluvíte s ostatními. Tváříte se, jako že to neexistuje.

Říkám to proto, že v tomhle představení se bude mluvit o sexu minimálně. Když jsem si tuhle větu psal, představoval jsem si úlevu ve vašich očích. A ano, opravdu ji tam vidím.

Ono už to bylo v padesáti na hraně. Mohlo být stokrát vtipné přirovnat ranní erekci po padesátce k vojenské přehlídce. Náš penis jako starý generál, který salutuje vojenské přehlídce, stojí vzpřímený, a je to silné a dojemné, ale všichni vědí, že už ho žádné velké vítězné bitvy nečekají.

Ale chápu, že i tahle představa ve vás může vyvolat úzkost.

Prostě pravidlo zní: sex po padesátce je něco, co existuje, ale nemluví se o tom.

Já si to uvědomil před několika lety, když jsem měl domluvený oběd s kamarádem. Známe se dlouho, a on je hrozně hodný a spolehlivý člověk.

A na ten oběd přišel pozdě, skoro s dvacetiminutovým zpožděním, což se mi s ním nikdy nestalo. On je ten člověk, u kterého po pěti minutách čekání začnete vážně přemýšlet, jestli se mu něco nestalo.

Ale on dorazil, vypadal zcela v pořádku, a když dosedl, tak řekl, trochu zadýchaně: “Promiň, nám se protáhl sex s manželkou.”

To je věta, kterou za deset minut půl jedné v pizzerii na Andělu nečekáte, že zazní. To je jako výbuch atomové bomby.

Samozřejmě vás okamžitě napadne, proč vám to říká. Mohl říct, že nejelo metro, protože do kolejiště skočil sebevrah, a bylo by to méně brutální. A i kdyby měl ten sebevrah hluboce jímavý a tragický lidský osud, pořád je to něco, co před obědem ve čtvrtek těsně po poledni chcete slyšet spíš než o sexu dvou padesátníků.

Mohl říct dokoli. Anebo nemusel říkat nic.

Ale on řekl, že se mu protáhl sex s manželkou. Ve čtvrtek dopoledne.

Jistě, záleží na úhlu pohledu, z jakého to odprezentujete. Klidně i s hrdostí a fanfárami. Podívejte se na nás: jsme generace stárnoucích Čechů, která si před obědem dopoledne v pracovní den nebojí zapíchat si s manželkou. A ještě se za to ani nestydíme.

Ale stejně mám pocit, že by bylo lepší, kdyby to nezaznělo

Nebo mi to řekl, aby se pochlubil? A co to vlastně znamená, když se vám sex se ženou, po dvaceti letech manželství protáhne? Je to dobrá zpráva, nebo špatná zpráva?

Absolutně netuším.

Sex lidí po padesátce by měl být dobře střeženým tajemstvím lidí po padesátce. Protože mladší lidi jejich sex buď nezajímá, anebo děsí. Ale rozhodně o něm nechtějí nic vědět.

Mimo jiné proto, že sex je něco, co si my lidé snadno vizualizujeme. Zejména my muži. Když mi nějaká žena, například během společenské konverzace, řekne, že pracuje jako úřadnice na státním fondu pro bydlení, tak absolutně netuším, jak to vypadá, když sedí v kanceláři.

Nevím, jestli například dokumenty razítkuje, anebo už používá výhradně digitální podpis. Nemám nejmenší tušení, jestli si v kuchyňce vaří kávu nebo čaj. Nevím ani to, jestli mají v kancelářích klimatizaci, anebo tam v létě panuje to nesnesitelné úřední dusno.

Ale kdyby mi - čistě teoreticky - řekla, že měla sex s kolegou z vedlejšího odboru o polední pauze, tak to okamžitě vidím. Je to sekvence dlouhá zhruba sedm minut, tedy jako průměrné video na Pornhubu. Ale vidím to jasně a živě, včetně toho, jak jsou zařízené kanceláře a jaký je nedojedený sendvič na stole kolegy.

Kdyby vás to zajímalo, tak je tuňákový a z Alberta.

A to je přesně důvod, proč by lidé po padesátce neměli mluvit o sexu. Ne proto, že by to ostatní nezajímalo (to se neodvažuji autoritativně tvrdit), ale protože to nikdo nechce vidět.

N-I-K-D-O, přečtěte si to ještě jednou.

Ani já jsem nechtěl vidět to, jak má můj známý sex se svou manželkou. Ale samozřejmě se mi to během několika desítek vteřin, kdy popadl jídelní lístek a vybíral si, co si objedná, před očima odehrálo.

Přesně jako to video z Pornhubu, zařazené ovšem v kategodii, na kterou jsem na tomto serveru nikdy neklikl.

Nestěžuju si, a nevylučuju, že chyba je ve mně. Ale jen vás chci ujistit, že v mém standupu v roce 2025 o sexu neuslyšíte. Tedy kromě téhle historky. Protože má dobrý konec, a to je důležité.

Asi dvě minuty poté, co můj známý dorazil, a v okamžiku, kdy k našemu stolu přišel číšník.

“Co si dáte?”

“Všiml jsem si, že máte v nabídce havajskou poizu.”

“Samozřejmě! Takže havajsou.”

“Ano. A s extra ananasem, prosím.”

Napětí opadne a my se s mým známým konečně můžeme bavit jako dva normální padesátníci.

.

Zvu vás na své představení v Divadle v Řeznické. Tento týden 28. května ve čtvrteak anebo 19. června. Těším se na vás! Lístky zde:

.