Co soudíme o používání AI ve zpravodajství? Bude prospívat vydavatelům, ale ne čtenářům

Tým výzkumníků z Reuters Institute na univerzitě v Oxfordu – Felix Simon, Rasmus Kleis Nielsen a Richard Fletcher – publikoval v říjnu 2025 rozsáhlou studii mapující postoje veřejnosti k umělé inteligenci ve zpravodajství. Výzkum proběhl ve šesti zemích (Argentina, Dánsko, Francie, Japonsko, Británie a USA) a přinesl překvapivé zjištění: lidé přijímají AI třikrát rychleji než kdysi internet, ale zároveň jí v novinách věří méně než lidským novinářům. Studie odhalila propast mezi tím, jak AI používáme sami v každodenním životě, a tím, jak reagujeme na to, když ji používají ostatní, v tomto případě konkrétně ve zpravodajství.

Jak výzkumníci postupovali

Studie vychází z online dotazníkového šetření, které agentura YouGov realizovala mezi červnem a červencem 2025. V každé zemi se ptala přibližně dvou tisíc respondentů, přičemž vzorky byly sestaveny tak, aby odpovídaly národním kvótám podle věku, pohlaví, regionu a politického smýšlení. Výzkumníci se ptali na povědomí o třinácti konkrétních AI nástrojích (ChatGPT, Google Gemini, Meta AI a dalších), jak často je lidé používají, k čemu a zda jim důvěřují. Zvláštní pozornost věnovali postojům k AI ve zpravodajství – jak se lidé cítí komfortně s různými způsoby jejího využití, co od ní očekávají a jak často se s ní při čtení zpráv setkávají. Metodou srovnání s loňskými daty z roku 2024 pak dokázali zachytit dynamiku změn.

Pět klíčových zjištění

1. Explozivní růst rychlejší než internet: Podíl lidí, kteří používají generativní AI alespoň jednou týdně, se za jediný rok téměř zdvojnásobil z 18 na 34 procent. Trvalo tři roky, než internet v těchto zemích dosáhl podobného růstu v devadesátých letech. ChatGPT zná 73 procent obyvatel vyspělých zemí a 22 procent ho používá každý týden. AI se stala běžnou součástí života rychlostí, která nemá v nedávné historii technologií obdoby.

2. Tichá revoluce ve vyhledávání: Zatímco ChatGPT vévodí titulkům, skutečná revoluce se odehrává jinde. Více než polovina lidí (54 procent) viděla v posledním týdnu AI odpověď přímo ve výsledcích vyhledávání Google nebo Bingu – tedy více než těch, kdo aktivně používají samostatné AI nástroje. Tato integrace do stávajících služeb mění způsob, jak lidé hledají informace, aniž by to nutně vnímali jako “používání AI”. Třetina uživatelů se navíc přestala proklikávat ke zdrojovým článkům.

3. Od hraní si k hledání odpovědí: Primární využití AI se zásadně změnilo. Zatímco loni lidé experimentovali především s tvorbou obrázků a textů (vytvoření něčeho nového), letos se zdvojnásobil počet těch, kteří hledají informace nebo pomoc. Lidé se AI začínají ptát na rady, fakta a vysvětlení – přestává být hračkou a stává se nástrojem pro pochopení světa. Využívání AI pro konzumaci zpráv však zůstává okrajové – pouhých 6 procent.

4. Propast důvěry: Pouze 12 procent lidí se cítí dobře s plně AI vytvořenými zprávami, zatímco 62 procent důvěřuje výhradně lidským novinářům. Tento rozdíl 50 procentních bodů existuje napříč všemi zeměmi a demografiemi. Lidé tolerují AI při opravě gramatiky (55 procent) nebo překladech (53 procent), ale odpor roste u tvorby obsahu – jen 19 procent je OK s umělými dabéry nebo autory článků.

5. Levnější, ale horší: Veřejnost má jasnou představu o tom, co AI udělá se zpravodajstvím, a není to povzbudivé. Lidé očekávají, že AI učiní zprávy levnějšími na výrobu (kladný rozdíl 39 procentních bodů) a aktuálnějšími (plus 22 bodů), ale také méně transparentními (minus 8 bodů) a zejména méně důvěryhodnými (minus 19 bodů). Jinými slovy: AI bude podle veřejnosti prospívat hlavně vydavatelům, ne čtenářům.

Tři důvody k pochybnostem

Rozdíl mezi tím, co říkáme a děláme: Studie spoléhá na to, co lidé tvrdí o svém chování, což se ale může významně lišit od reality. Když lidé říkají, že “vždy klikají na zdroje” v AI odpovědích, mohou se domnívat, že to dělají častěji, než to dělají. Online průzkumy navíc zachycují hlavně ty, kdo jsou technologicky zdatní – sami výzkumníci přiznávají, že jejich vzorky podhodnocují starší a méně vzdělané lidi, kteří jsou offline.

Problém neviditelnosti: Devatenáct procent respondentů neví, jestli viděli AI odpověď ve vyhledávání, ačkoliv je pravděpodobně viděli. Tento údaj odhaluje zásadní problém: lidé často nejsou schopni rozeznat, kdy interagují s AI a kdy ne. Jak můžeme důvěřovat postojům k něčemu, co lidé nedokážou spolehlivě poznat?

Kulturní rozdíly zůstávají nevysvětlené: Studie zachycuje značné rozdíly mezi zeměmi – například v Argentině a Japonsku jsou lidé k AI v novinách mnohem pozitivnější než v Británii. Výzkumníci tyto rozdíly popisují, ale nevysvětlují jejich příčiny. Může jít o rozdíly v mediální gramotnosti, důvěře v instituce nebo jednoduše o to, jak místní média o AI hovoří.

Moment, kdy přestáváme chtít “to nejlepší”

Když výzkumníci analyzovali, proč lidé důvěřují AI odpovědím ve vyhledávání, narazili na pozoruhodný vzorec. Lidé opakovaně zmiňovali, že AI je “dostatečně dobrá” nebo “blízko tomu, co hledám”. Používali formulace jako “obecné pochopení” nebo “povrchní úroveň”.

Jakoby se zde odehrávalo něco důležitějšího než jen adopce nové technologie. Lidé se nesnaží najít správnou odpověď – spokojí se s tou, která jim připadá docela dobrá. Ekonom Herbert Simon tomu říkal “satisficing” – kombinace slov “satisfy” (uspokojit) a “suffice” (stačit). Místo hledání nejlepšího řešení se spokojíme s tím, které je “good enough”, tedy dostatečně dobré.

AI nás vlastně učí být intelektuálně línými. A protože nám to šetří čas, považujeme to za pokrok. Možná žijeme v době, kdy rychlost definitivně porazila přesnost jako primární hodnotu informací. Otázka není, jestli je to dobře nebo špatně, ale jestli si to vůbec uvědomujeme.

Závěrečné shrnutí

Přijímáme AI třikrát rychleji než kdysi internet, ale důvěřujeme jí mnohem méně. Není to zas tak překvapivé, kdyby toto zjištění nemělo zároveň i obecnější rozměr, platící nejen v žurnalistice.

Mnozí z nás berou AI jako skvělého pomocníka, a často se i pyšníme tím, že AI používáme. ALE ukazuje se, že když ji používají ostatní, zejména v tvorbě toho, co si kupujeme nebo co máme rádi, najednou nám používání AI začne vadit.

TOHLE je podle mě hodně důležité a bude to adopci AI do běžného života ovlivňovat mnohem více než další technologický pokrok. Jinak řečeno: jazykové modely jsou už dostatečně “zázračné”, a vlastně už ani nepotřebujeme lepší a chytřejší. Teď je mnohem důležitější, jak je budeme používat a jaký si k nim jako lidé uděláme vztah.