Česko u stolu globální politiky? Zatím jen na jídelním lístku

Jak se poznají dobré časy? Existuje mnoho definic, a jedna z nich zní: dobré časy se poznají tak, že to, co je správné, je zároveň výhodné. Západní demokracie si tento luxus užívaly v podstatě od poloviny dvacátého století, my pak od roku 1990.

Česko se do evropského i světověho povědomí v těchto dekádách moc ambiciózně nezapsalo: zjednodušeně řečeno jako země, která nenabízí nic výjimečného (kdo jsou současné české osobnosti, o kterých svět mluví?), ale kde se dobře žije. Jejíž strategií je “nepotěšit, ale ani nezarmoutit”.

Svět, který vyznává hodnoty a stanuje pravidla, byl pro země jako Česko výhodný. Avšak jestli letošní ekonomické fórum v Davosu ukázalo, pak že tenhle svět skoro jistě končí. Vlažná česká účast a také vlažný český zájem o tuto akci zároveň ukázaly, že si to málokdo v Česku uvědomuje.

Jistě, všichni jsme “zadrželi dech”, když v asi nejvýraznějším a světově nejkomentovanějším proslovu citoval kanadský premiér Mark Carney Václava Havla – našeho Havla – a získal za to …