Čeká vás firemní vánoční večírek? Zde je návod v 10 bodech, jak ho přežít #38
(8/12 - Ulice jsou zaplněné dvoj- až trojnásobným počtem lidí než jindy. Teorie je, že jsou to tzv. vánoční lidé, kteří jsou vypouštěni jen v adventu. Většina z nich je opilých a má nákupní tašky.)
Po dvou letech covidu je to tady zase: firemní vánoční večírky. Pojďme připomenout, jak se na nich chovat a tím pádem přežít.
Rozhodnutí, že firma uspořádá vánoční večírek, padne samozřejmě na poradě. Ta obvykle probíhá zhruba takto:
Zahájí ji šéf. “Máme za sebou dobrý a úspěšný rok. Mohli bychom prostě do konce roku chodit do práce a mít z toho dobrý pocit.”
“To zní dobře,” zamručí ostatní členové vedení.
“Na druhou stranu,” zvedl muž prst, “v každé knížce o osobním rozvoji se píše, jak je důležité vystoupit z komfortní zóny. A my to musíme našim zaměstnancům umožnit.”
Odpovědí je další zamručení, že i to je pravda.
“Protože my si našich zaměstnanců vážíme. A tedy i oni musí aspoň jednou za rok dostat šanci na velký korporátní zážitek. Například pozvracet člověka z představenstva nebo mít sex s někým z recepce.”
Skvělé!
“Taky vzplanutí těch nejsilnějších citů, čímž mám na mysli zejména zlobu a závist, a rovnou dát prostor těmto emocí vyplavat na povrch!”
Geniální, poznamená někdo.
“Předpokládám, že fyzické násilí mezi zaměstnanci umožníme a budeme podporovat?”, zazní dotaz.
“Výborná poznámka!”, dostane se tazateli pochvaly. “Objednáme špatnou hudební skupinu a dáme prostor k tanci. To je v podstatě totéž.”
Pak už se jen ladí poslední detaily, například že by bylo dobré v zaměstnancích utvrdit dojem, že jsou neschopnými a legračně vypadajícími idioty, kteří mohou být rádi, že mají současné zaměstnání.
“Není nic lehčího! Vymyslíme nějaké téma a lidem nařídíme, aby přišli v kostýmech!” zvolají lidé z HR oddělení.
Tím je v podstatě firemní vánoční firemní večírek naplánován. Už ho zbývá jen asbolvovat. Zde je 10 bodů, jak ho ve zdraví přežít.
1. Musíte přijít.
Účast na vánočním večírku je součástí firemního náboženství, a vy nechcete být považováni za někoho, kdo o pochybuje o své víře.
“Proč jsi chyběl?”
“Moc se omlouvám, ale něco mi do toho vlezlo.”
“Jako něco DŮLEŽITĚJŠÍHO?”
“No, jasně.”
“A ty si myslíš, že já nic DŮLEŽITĚJŠÍHO neměl?”