Vím, že už je trochu pozdě na debatu o novoročních předsevzetích. Ale vlastně jedinou nesmyslnou věcí je na nich to, že jsou novoroční. Udělat v životě nějaké změny, pokud možno pozitivní, je dobré kterýkoli den. Vybral jsem si dnešek, a otázka tedy zní: co změnit v roce 23?

Jak nás už před koncem roku informovala agentura ČTK, podle průzkumu agentury eToro si novoroční předsevzetí plánuje dát 52 procent Čechů. Nejvíc se týkají kategorie, nazvané “zdraví a pohoda”, a nutno říct, že úplně nevím, jak si lidé cíle přesně nastavují. Předpokládám, že plán typu “hele, letos budu mít pohodu”, se jako předsevzetí úplně nepočítá.

Následují předsevzetí z kategorie “finance”, a po nich hned “fitnes”. Rozumím tomu. Stejně jako tomu, že podle jiných průzkumů se zhruba devíti z deseti lidí jejich předsevzetí splnit nepodaří. Prodej celoročních permanentek do fitnes center, které následně zůstanou většinu roku nevyužity, se v ekonomii často uvádí jako příklad neracionálního chování trhu.

Co mě v článku o průzkumu ještě zaujalo, byla zmínka o předsevzetích v kategorii “další”. Tam výzkumníci zařadili plány, které nešly dát do jiné škatulky, a jedním takovým bylo i přání naučit se čarovat. Pokud se tedy během roku 2023 začnou v Česku dít divné věci, víme, že se tohle předsevzetí respondentovi podařilo splnit.

Ale moc bych na to nesázel.

Jak radí psychologové, největší šance mají ty životní změny, které jsou malé, skoro nepatrné. A pokud možno i zábavné, nebo aspoň nejsou nudné nebo traumatizující. Prostě ten typ předsevzetí, kterými na večírku v prosinci žádnou parádu neuděláte (“opravdu sis předsevzal dělat tohlé směšně malé nic?”), ale možná s nimi vydržíte celý rok.

A jejich síla je v tom, že se efekt nasčítá. Protože tisíckrát nic nejenže umoří osla, ale v součtu udělá velkou věc, na rozdíl od toho, když dvakrát nebo třikrát uděláte něco.

Zde jsou mé tři tipy.

Za prvé: