Barák, který bere dech. A taky role rtěnky v ekonomické krizi a porno, které natáčejí algoritmy #InfoPorno66
(10 věcí, které vám minulý týden možná utekly. Odkazy, poznámky a výpisky z četby. Aneb co nevydalo na samsotatné texty, ale stojí za pozornost.)
Citát týdne:
“První pravidlo zní, že se člověk nesmí nechat oklamat. A nejsnazší je vždycky oklamat sám sebe.”
Richard Feynman
Elektrické podniky: v době vzniku symbol prosperity první republiky, později komunistického marasmu. Včetně rudého nápisu na střeše
Od dětství to byla jedna z mých nejoblíbenějších budov v Praze, bydleli jsme kousek odtud v dolních Holešovicích. Říkalo se jí “Elektrické pdniky”, někdy “Dopravní podniky”, a jako klukovi mně počátkem sedmdesátých let připadala supermoderní. Ve skutečnosti byla dostavěna v roce 1935, avšak je pravda, že ke konci první republiky opravdu supermoderní byla.
I v původním nezměněném stavu by snesla srovnání s dnešními kancelářemi podle nejnovějších trendů, a to nejen díky rozsáhlým relaxačním zónám. Aby úředníky nerušil hluk z rušných ulic, veškeré prostory byly odvětrávány složitou vzduchotechnikou, která v zimě dokázala vytápět, v létě ochlazovat. Stavba patřila k největším v celé Evropě s moderní klimatizací, části systému americké firmy Carrier, vynálezce klimatizace, se zachovaly dodnes.
Kuchyně disponovala v té době v Praze nevídaným vybavením, jakým byly například elektrická myčka, stroj na výrobu zmrzliny či kávovar. V budově bylo 18 výtahů, z toho jeden mohl dopravovat i automobily. Úředníci mohli využívat mechanické trasportéry spisů (!).
Projekt vzešel z architektonické soutěže v roce 1926, kterou vyhráli mladí architekti Adolf Benš a Josef Kříž. Budova byla slavnostně otevřena 7. března 1935, o tři roky později ozdobily vchod monumentální bronzové sochy Elektřina a Doprava. O další rok později je ukradli nacističtí okupanti.
Dalo by se říct, že tímto momentem začala temná část historie Elektrických podniků, bohužel velmi dlouhá. Pamatuju si samozřejmě nápis Sláva komunismu, který z ní rudě svítil každou noc až do roku 1990. Ještě horší byla dálniční křižovatka s nesmyslnou sítí podchodů a navazující také na novou stanici metra Vltavská. Tahle přestavba prostor kolem Elektrických podniků totálně zničila, odřízla dolní Holešovice od širšího centra města a dodnes brání jejich rychlejšímu růstu. Jedná se o možná nejhůř vyřešenou křižovatku v celé Praze, a nesmyslné (a nevyužívané) cyklopruhy tomu daly jen dadaistickou tečku.
Samotnou budovu Elektrických podniků zvelebila rekonstrukce v roce 2018, dnes zde sídlí reklamní a mediální skupina WPP.
Článek končí pozvánkou do CAMPu (mimochodem skvělé instituce, doporučuju navštívit, třeba jen na kafe nebo do tamní knihovny), kde do půlky září probíhá výstava představující návrhy vzešlé ze soutěže na Vltavskou filharmonii, včetně toho vítězného. Ta má totiž stát nedaleko Elektrických podniků. Pokud se tak opravdu stane (v Česku jsou tyhle věci vždycky nejisté), vdechne tomuto místu nový život. Určitě výstavu navštívím.
Kolik se (průměrně) prodá knížek? Jednoduchá odpověď. Málo!
Zajímavá informace byla zveřejněná v rámci antimonopolního řízení, vedeného v souvislosti s plánovaným spojením dvou největších amerických vydavatelů. Z 58 tisíc knížek vydaných Penguin Random House a Simon & Schuster se jich zhruba polovina prodá v nákladů 12 kusů (!!) a méně.
Zní to neuvěřitelně, ukazuje se však, že asi máme tendenci úspěch a velikost knižního průmyslu přeceňovat. Lépe řečeno, velmi působivý je počet vydaných titulů, avšak jejich prodej je až na výjimky mimořádně nízký.
Z jiného zdroje, data z počátku roku 2022:
průměrný prodej knihy, vydané v USA profesionálním vydavatelem, je 200 kusů ročně (1000 kusů celkem)
knihy vydávané samotnými autory (self-publishing) mají průměrný prodej 5 kusů
celkově se v USA prodá ročně 650 miliónů kusů knih, z toho 75 procent jsou klasické papírové knihy (zbytek eknihy a audioknihy)
ovšem pozor, většina dat je nespolehlivá a často se liší, navíc u knih vydávaných autory ani neexistuje přesná evidence (pokud nemají číslo ISBN)
Jeremy Clarkson: Urážlivé slovo, které dnešní teenageři nikdy neslyšeli: “Ne” (předplatné)
Clarkson píše, že žijeme v době, kdy každý má trochu jinou představu, co nás nejvíc ohrožuje. Podle někoho je to energetická krize, podle jiných globální nedostatek potravin, Putinovy ambice ve východní Evropě, inflace nebo třeba Brexit. Ale ve skutečnosti většina z nás nevidí, co nás ohrožuje nejvíc: “naprostá a kompletní marnost dnešních mladých lidí”.
Clarksonův komentář v nedělních Sunday Times je vtipným rantem na mladou generaci. Autor píše, že si uvědomuje, že staří lidé si na “mladé” stěžovali v historii vždycky. Ale nikdy neměli tak velký a zásadní důvod jak dnes. A ten je? Stručně řečeno (Clarkson to samozřejmě píše vtipně a elegantně), že jsme dnešní teenagery a dvacátníky od dětství vedli k tomu, že mají “nárok” na cokoli, na co si vzpomenou.
Na sociálních sítích často vidíme mladé lidi, kteří nenakupují, ale v obchodě nebo v McDonald’s si prostě vezmou, co chtějí. Protože proč by si to nevzali?
Co se stane, až lidem opravdu dojdou peníze? Máme tu statisíce teenagerů, kteří (ke svému velkému překvapní) nedostali od vlády bydlení zadarmo. Takže bych řekl, že se nevyhnutelně začne rabovat.
A vy pak zavoláte na policii a nahraný vzkaz vám řekne: "Žádný z našich policistů teď nemůže přijít k telefonu, protože zpívají Kumbayu a objímají se s nějakými transvestity." Ne že by mělo smysl rabující zatýkat, protože pokud skončí u soudu, tak se jako všichni teenageři odmítnout “nechat soudit”, a to i od skutečného soudce.
Můžete si samozřejmě říct, že jednoho dne dostanou rozum a pochopí, že lidé můžou mít jiný názor než oni, ale obávám se, že tahle parta je tak prorostlá arogancí a tím, že mají pocit, že existuje “nárok” na všechno, že bude beznadějná až do smrti.
Což je znepokojivé, protože až budeme staří, budou to oni, kdo bude vládnout. A to znamená, že budeme každý večer chodit spát do svých vyrabovaných domů a pít teplé veganské mlko, které není mléko. A to je pro mě větší problém než Brexit a Putin dohromady.
Typický Clarkson: přehánějící, břitce sarkastický a nekonečně vtipný.
Vědci zjistili: pokud hledáte nového Maradonu, pak v chudých poměrech v některé ze zemí, kde je vysoká spotřeba masa
Ano, i mě udivuje, co je někdy objektem vědeckého zkoumání. V abstraktu studie, publikované výzkumníky z Univerzity v San Andrés v Argentině (!), se píše:
Přinášíme nové důkazy o tom, že chudí lidé narození v zemích s vysokou spotřebou masa mají větší pravděpodobnost, že se prosadí ve fotbale. (…) Předpokládáme, že souvislost mezi spotřebou masa, nízkým socioekonomickým statusem a fotbalovou zdatností může vysvětlit právě kombinace relativně dostupného masa a nízkých nákladů, potřebných na vychování profesionálního fotbalisty.
Vida.
Boris Johnson každé ráno běhá a pak recituje prvních sto veršů Vergiliovy Aeneidy v latině (předplatné)
Chrchill si dával ranní zdravotní sklenku whisky, Gladstone začínal den snídaní pro osm lidí, Tony Blair jedl s dětmi cereálie. Jaký je rituál Borise Johnsona, odhalila v Diáři v deníku The Times jeho sestra Rachel. A jak začínáte den vy?
Každý si dnes hraje s “generováním obrázků” pomocí AI. Věděli jste však, že si tímhle způsobem můžete “vyrábět” i pornografii?
Hlavní výhrada k pornografii (pokud se nepletu) tkví v tom, že se při její výrobě dostává necitlivého a nedůstojného zacházení účinkujícím, zejména ženám. V tomhle případě to neplatí: na žádné fotce, které si budete prohlížet na webu pornpen.ai, nenajdete skutečné lidi. A ano, není to úplně dokonalé a většina obrázků nevyvolává vzrušení, ale spíš nepříjemné pocity.
A ještě jednou AI-generované obrázky. Vyrobte si s pomocí umělé inteligence “fotografie” svých “dvojníků”!
Takhle to dopadlo u mě:
Co asi nevíte: první telefon do bytu byl zaveden v roce 1904 v městě Somerville v americkém Massachusets a měl číslo 1
Dům dodnes stojí v Somervillu na Arlington Street. V roce 1904 patřil patřil obchodníkovi a továrníkovi Charlesi Williamsovi, v té době 74letému. Pevná linka vedla do jeho kanceláře v Bostonu, vzdálené necelých pět kilometrů. Williamsova firma provozovala něco, čemu bychom dnes říkali asi “technologický park”. Nabízela prostory a další zařízení firmám, které podnikali v oboru telegrafu a telefonu. Ve Willimasově budově v Bostonu se zrodila celá řada vynálezů. Prostor si od něj pronajímal i Edison.
Zima se blíží, chudoba je za dveřmi. Budeme potkávat víc krásných žen s namalovanými rty?
Říká se tomu “efekt rtěnky”, a v ekonomii se tak popisuje stav, kdy lidé v době recese sice omezí nákupy a spotřebu, ale některým produktům se daří naopak lépe. Například rtěnkám. Jde o luxusní zboží, které je v daném segmentu spíše levnější, ale při jeho nákupu mají zákazníci pocit, že ještě “není tak zle”. Uvádí se, že v době velké ekonomické krize po roce 1929 se prodej kosmetiky zvýšil, zatímco většiny ostatního zboží rapidně poklesl. Nárůst prodejů právě například rtěnek hlásily kosmetické firmy i po teroristických útocích v roce 2001.
Vede se debata, zda je “efekt rtěnky” skutečný, anebo jde spíš o “populární ekonomii” pro čtenáře médií. Tématu se věnoval v červenci časopis Forbes, a citoval z americké studie z roku 2012. V té se píše:
"Ekonomové zjistili, že recesi spolehlivě ukazuje zvýšený zájem o dva druhy produktů: tradiční levnější zboží (např. kvůli nižšímu rodinnému rozpočtu kupujeme spíš tuňáka než lososa) a zboží posilující morálku (např. v době velké hospodářské krize se chodilo do kina na filmy Charlieho Chaplina).
Ačkoli je efekt rtěnky ekonomy považován za nepotvrzený, náš výzkum naznačuje, že výdaje žen za kosmetické výrobky mohou být třetím ukazatelem ekonomické recese - ukazatelem, který má kořeny v psychologii."
Víte, že už můžete tweetovat nejen veřejně (a pro všechny své followery), ale také jen pro vybraný užší “okruh”?
Twitter Circle je seznam uživatelů (maximálně 150), který si můžete vytvořit, a pak psát tweety, které se zobrazí pouze jim. Firma funkci testovala už dřív na vybraných uživatelích, od minulého týdne je přístupná všem. Použití je jednoduché. Když začnete psát tweet, objeví se vám v okně rolovací menu, kde jsou dvě položky: “Everyone” (v české verzi “Všichni”) a “Twitter Circle” (česky “Kruh Twitter”). Číslo říká, kolik lidí máte do svého “okruhu” zařazeno. Vytvořit seznam, a taky přidávat nebo ubírat uživatele můžete poté, co kliknete na odkaz “edit” (“upravit”) hned vedle. Do svého “kruhu” se lze doklikat i přes menu a nastavení.
Tak co, budete to používat? Pište. Třeba na Twitter. Ale všem!
(Hezký start do nového týdne!)