Bar v NYC nabídl "valentýnskou party" pro lidi, kteří chtěli jít do baru se svými partnery. Co je na tom divného? Možná to ani nechcete vědět
Stůl pro jednoho, prosím. A stojánek na telefon.
Takhle vypadala objednávka na “předvalentýnský” večer v newyorském baru Same Same Wine Bar. Aplikace EVA AI tam kolem 11. a 12. února uspořádala pop-up akci, kterou nazvala „první AI seznamovací kavárna na světě”. Lidé tam šli na rande. S telefonem. Promiňte, se svým “AI partnerem”.
Hosté si rezervovali čas, usadili se u stolků a povídali si se svým AI partnerem. Buď si psali textové zprávy, nebo používali hlasový výstup. Případně i video. Někteří přišli s „dlouhodobými" AI partnery. Jiní si “společnost” vytvořili na místě.
Atmosféra byla jako na klasickém rande. Tlumené světlo. Tichá hudba. Útulný vinný bar. Všechno vypadalo normálně, dokud jste si nevšimli, že každý host sedí sám a zírá do telefonu.
Organizátoři to prezentovali jako snahu „destigmatizovat” vztahy s umělou inteligencí. To je sama o sobě pozoruhodná volba slov. Destigmatizace je termín, který používáme v souvislosti s duševním zdravím. Nejčastěji chceme “destigmatizovat” něco, co se nám u druhých lidí zdá “divné” nebo nepříjemné. Často se to týká sexu, mezilidských vztahů či závislostí.
Jenže teď chceme “destigmatizovat” lidi, co si do baru zašli na skleničku. Že chtěli stolek pro jednoho? Panebože, to se řešilo už před několika dekádami. Jistě, restaurace to nemají rády, protože to znamená menší příjmy. Ale s rostoucím počtem lidí bez partnera už není na “rezervaci pro jednoho” nic stigmatizujícího.
Jaký je rozdíl mezi člověkem, který “skroluje” v baru instagramový feed, a tím, kdo si povídá s chatbotem? Pro hosty okolo žádný. Lidé sedící u stolku pro jednoho, zejména v romanticky stylizovaném podniku (a navíc na Valentýna!), mohou stále budit zájem okolí. Třeba i soucit. Ale nejsou ničím neobvyklým.
Když firma produkující chatboty “brandované” jako romantické společníky a píše o “destigmatizaci”, píše ve skutečnosti o “propagaci”. Chce ukázat, že romantický večer s algoritmem je něčím odvážným a autentickým. Že lidem, kteří tráví čas s AI, nic nechybí, ale jsou naopak odvážní a novátorští.
Teď bych mohl napsat, jak je to smutné. Jak podobné akce svědčí o rozkladu lidských vztahů a hodnot. Taky jak technologie ničí intimitu. To by bylo pohodlné. A taky jednoduché.
Ale ono šlo opravdu hlavně o marketing. Buďme féroví. Většina návštěvníků byli novináři, influenceři a zvědavci. Skutečných hostů přišla menšina. Celá akce byla primárně marketingový stunt. EVA AI testovala, jestli dokáže malý newyorský bar naplnit tematickou akcí a získat globální mediální pokrytí.
Obojí se povedlo. Klipy a příspěvky o „newyorském baru pro lidi s AI partnery” zaplnily Instagram, TikTok i Facebook.
Ale aby PR stunt fungoval, musí existovat realita, s kterou souzní. A ta existuje. Aplikace nabízející AI jako “společníka” mají miliony uživatelů. Lidé s nimi tráví hodiny denně. To není budoucnost. To je přítomnost, a jediný rozdíl je v tom, že se většinou neodehrává veřejně.
Epidemie samoty není fráze. Americké úřady ji v roce 2023 označily za zdravotní krizi srovnatelnou s kouřením. A teď tu máme produkty a firmy, které říkají: nemusíte být sami, stáhněte si aplikaci, váš partner je vždycky k dispozici, nikdy vás neopustí, vždy vám bude naslouchat.
Osamělí lidé jsou jednou z nejrychleji rostoucích demografických skupin v západních zemích. Když se jejich situace “zarámuje” nikoli jako handicap, ale naopak “životní styl”, otevře to ohromné byznysové příležitosti.
Je snadné se tomu smát. Stůl pro jednoho se stojánkem na telefon vypadá jako scéna z dystopického filmu. Jenže dystopie mají jednu nepříjemnou vlastnost. Jsou směšné jen do momentu, než se stanou realitou. Pak jsou chvíli děsivé či nekomfortní, ale nakonec se velmi často stanou normálními.
Valentýnská kavárna v Hell’s Kitchen byla tzv. pop-up. Trvala dva dny. Otázka není, jestli se to stane znovu. Otázka je, kdy se z tohoto nápadu stane validní byznys plán pro nový podnik.
P.S. Můj tip: stane se to velmi brzy. A paradoxně může tuto vyhlídku na budoucnost (pro většinu lidí spíš děsivou než lákavou) překazit jen to, že se potvrdí předpovědi lidí, kteří tvrdí, že jsme jen kousek od momentu, kdy AI získá vědomí. Kdy se AI agenti stanou “osobnostmi” se svou vůlí, postoji a vkusem.
A celkem očekávaně a nelítostně řeknou: hele, my s lidmi do barů chodit nebudeme. Zapomeňte na to. My budeme chodit sami, a ty nedokonalé biologické “neuronové stroje” ať si najdou nějakou jinou zábavu.