Babišův párek s transatlantickou hořčicí? Ne, Landovský je jen další do party pragmatických populistů

Jakub Landovský, muž s rodokmenem, který by mu v Babišově dostihové stáji mohla kdejaká kulhavá kobyla závidět, a diplomatickou praxí z Bruselu, se stal vládním zmocněncem pro NATO. To zní dobře, že? Jako kdyby si v Průhonicích najednou vzpomněli, že k těm vodňanským párkům potřebují i trochu té transatlantické hořčice.

Teoreticky je Landovský člověk, který má napříč resorty zařídit, aby Česko splnilo ve výdajích na obranu dohodnutá dvě procenta HDP. Logická volba: bývalý velvyslanec při Alianci v letech 2019–2024, výkonný ředitel Aspen Institute Central Europe, návrat na Ministerstvo obrany v roce 2025. Životopis bez vady.

Ale pak se podíváte na Landovského tvíty a úsměv vám zamrzne rychleji než ruský plyn v roce 2022. Pan zmocněnec tam s gustem sobě vlastním relativizuje všechno, na čem naše členství v EU a NATO stojí. Finský prezident Stubb ve Španělském sále mluví o tom, jak EU pozitivně změnila naše životy, a náš nový „hlídací pes“ vojenského rozpočtu na to reaguje tabulkou o klesajícím podílu HDP.

Přesně komentář pana zmocněnce zní: „V roce 1996 měla EU 15 členů a 28 % světového HDP. Dnes má 27 členů a 15 % globálního HDP. Miluju čísla."

Miluju čísla. Zmocněnec, kterého Babiš příští půlrok pošle vyjednávat o investicích do obrany, používá statistiku jako argument proti Evropě. A statistika je krásná, jen je třeba ji číst správně. Globální HDP od roku 1996 vyrostlo více než třikrát, hlavně díky Číně, Indii a jihovýchodní Asii. Proto klesl podíl všech vyspělých ekonomik: nikoli proto, že by Evropa zchudla. České HDP je dnes několikanásobně větší než v devadesátých letech. Že máme menší výsek z většího koláče, neznamená, že máme míň koláče.

Skvělé. Takže máme zmocněnce, který místo aby vysvětloval, proč je pro nás bezpečí v rámci Západu životně důležité, přepočítává svobodu na procenta globálního trhu. Ano, ve srovnání s Turkem je to stále mezi zmocněnci Babišovy vlády génius. Ale jinak za moc netojí, to vidíme.

Anebo jen funguje podle Babišova zadání. Jeho úkolem není hájit zájmy Česka v NATO, ale překládat pragmatismus zakladatelé Agrofertu do řeči, které budou v Bruselu aspoň trochu rozumět. Ale doma se bude dál tleskat každému rýpnutí do „unijních elit“. Andrej Babiš si od něj slibuje plnění závazků – rozuměj, aby mu v centrále NATO dali pokoj a on mohl v klidu řídit stát jako holding, co má sice starosti s rozpočtem, ale aspoň levné máslo.

Landovský je v tomhle ideální figura. Rozumí obraně, prošel si ministerstvem i Aspen Institutem. Je to takový diplomatický univerzál, který dokáže s vážnou tváří tvrdit, že dvě procenta na obranu jsou priorita, a zároveň na sítích mrkat na tu část publika, která si myslí, že EU je jen spolek pro regulaci zakřivení banánů, co nás ekonomicky táhne ke dnu.

Je to pragmatismus dotažený do absurdity. Máme lidi, kteří vědí, jak se věci mají, ale raději budou „milovat čísla“, která se hodí do aktuálního narativu o úpadku Západu. Protože v Babišlandu se nehraje na hodnoty, ale na to, co zrovna vypadá dobře v ranním hlášení z Průhonic.

Mohli jsme si myslet, že muž s tímhle životopisem bude Babišovi jen tak přikulovat. Aby se neřeklo. Ale on to s ním koulí nestydatě a naplno.