Babišova (nad)sázka? Hezký kurz populismu, za který se výjimečně platilo

Opravdu existují lidé, kteří si šli vsadit na Babiše, když jim on sám vzkázal, že je to dobrý způsob, jak si snadno vydělat peníze? A opravdu jsou dnes ti samí lidé rozzlobení, a domáhají se na Babišovi, aby jim vsazenou částku vrátil?

Nejspíš ano. Asi jich nebude moc, ale existují. Stejně jako existují lidi, kteří si myslí, že nejbohatší lidé světa platí za to, že se z dopravních letadel rozprašují špatné názory, a že se tomu lze bránit tím, že kolem sebe vylijete hodně. Nebo lidi, kteří si myslí, že rakovinu i vyrážku můžete vyléčit dezinfekcí určenou pro bazény. A tak bychom mohli pokračovat.

Neřekl bych, že se máme osudem těchto lidí dojímat. Nebo být nějak významně rozčílení tím, že je Andrej Babiš oklamal. Ano, choval se nemorálně, protože vyzýval k hazardu, a ten ožebračuje lidi, zejména ty nejchudší. Ale v principu nedělal nic nového.

Jen to tentokrát jasněji vidíme, a mají to šanci vidět i ti, kterých se to týká. Protože je to finačně zabolelo.

Populismus je založený právě na tomhle: slibujete lidem to, o čem víte, že jim to s největší pravděpodobností nemůžete splnit. Zaregistroval jsem výzvy, že by sázkové kanceláře měly sázky na Babiše, které lidi uzavřeli po jeho výzvě, snad dokonce anulovat. To by bylo velmi nevýchovné! Naopak bychom těmto firmém, obvykle nepříliš oblíbeným, měli poděkovat za cennou lekci.

Hlasy pro populisty stojí vždycky peníze. A pokud populisté volby vyhrají, platíme je všichni. Tím, že se k moci dostanou lidé, kteří jsou z logiky věci méne zodpovědní než jejich soupeři, protože slibovali nemožné. Prohra peněz vsazených na Babiše má pedagogický rozměr, protože tentokrát platí za svou naivitu či hloupost pouze jeho voliči.

Mimochodem, kurzy sázkových kanceláří se v těchto volbách ukázaly pro mnoho lidí lepším vodítkem šancí kandidátů než předvolební průzkumy. Nejen proto, že místo odhadovaného výsledku voleb vypočítávají šance na výhru, a jakkoli to tak většina z nás intuitivně nechápe, jde o zcela odlišná čísla. Ale hlavně jim jde o peníze.

Jinak řečeno, jsou finančně motivované a když udělají chybu, tak za ni zároveň zaplatí. Navíc je to zcela transparentní. Na rozdíl od průzkumů agentur, kde se často spekuluje, kdo byl jejich zadavatelem, a zda náhodou nezaplatil nejen za jejich provedení, ale nepřiplatil si i za výsledek.

Moc se nedalo splehnout ani na politology či nás komentátory, jakkoli dnes všichni říkáme a píšeme, že “jinak to přece dopadnou nemohlo”. Je to hezká ukázka toho, čemu se v psychologii říká “hindsight bias”, nemotorně přeloženo “zkreslení ohlédnutí do minulosti”. Lidově, a v tomto případě velmi trefně řečeno: “po bitvě je každý generál”.

Všiml si toho například na Twitteru Jan Švancara, který zaznamenal titulky dvou článků novináře Petra Holuba, napsaných v rozmezí dvou dnů: jeden před volbami s titulkem: “Babiš ještě může vyhrát, jeho šance leží na sídlištích”, a druhý tři hodiny po volbách: “Babiš není Zeman. O jeho porážce nebylo pochyb, a to od začátku”.

Takže zase odkazuji na hazard, kde odměnou nejsou po události články, ve kterých se utvrzujeme v tom, že jsme všechno věděli dopředu, ale reálně vyhrané peníze. Takže pro mě byl hvězdou Michal Sirový, který se sám na Twitteru označuje za “profesionálního politického sázkaře”. Ten byl v obou kolech (a ostatně i předešlých volbách) autorem několika poměrně přesných predikcí. Stejně jako v článku na svém webu, napsaném tři dny před druhým kolem.

Jak tvrdí ve své knížce Nassim Taleb: musíte věřit těm, kteří jdou “s kůží na trh”, případně mají “koně v dostihu”. Tedy lidem, kteří za své názory a zejména predikce ručí něčím míň efemerním, než jsou třeba dobré jméno či dobrá pověst. Nejlépe penězi.

Takže zpátky k tématu: svou sázkou na Babiše dostali někteří jeho voliči dobrou lekci. Řeklo by se k nezaplacení, ale to tentkrát neplatí.