Ano, mám selfie se sochou Davida. Co na to říká etiketa?

Od dětství nemám moc rád galerie, lépe řečeno to, kvůli čemu se do galerií chodí. Tím myslím prohlížení obrazů. Tápu v tom, jak to mám dělat.

Už to, že není jasné, jak dlouho se máte na obraz dívat. Stačí pět vteřin? Nebo deset? Jsou dvě minuty moc? Nebo se mám u některých obrazů posadit na lavičku, a dívat se na ně třeba půl hodiny? Je dobré číst informace o díle či umělci vedle obrazů, anebo to jen “ředí” zážitek a zdržuje?

Plus je tu další problém. Proč do galerie vlastně chodíme? Abychom toho viděli co nejvíc, nebo abychom si vychutnali několik nejlepších kousků? Láká nás to, že vidíme originály, a jsme tedy u něčeho výjimečného, anebo jde o samotné dílo? (A proč nám potom nestačí dívat se na reprodukce v knížkách?)

Návštěva galerie je obtížná v tom, že nám dává příliš mnoho volnosti. Jsme režiséry vlastního uměleckého zážitku, a pokud nejsme znalci či aspoň nadšenci do umění, je to spíš komplikace než výhoda. Ani nemluvě o tom, když galerií procházíte společně s partnerem nebo přáte…