Zatím nejpopulárnější článek na tomto webu (který je zároveň newsletterem) jsem napsal před třemi roky, plus mínus skoro přesně, a obsahoval nevyžádaných 53 rad, které považuju za důležité.
A ano, čistě z clickbaitových důvodů mě napadlo, že když mi je letos 56, že bych mohl napsat nový článek, obsahující 56 nevyžádáaných rad.
Připomínám, že tohle není originální, a že jsem celou tuhle věc “opsal” od skvělého Kevina Kellyho, který napsal (naposled) 68 nevyžádaných rad, a letos dokonce vydal své skvělé rady / bonmoty / postřehy jako knířku. Koupil jsem si ji, ale neopisoval z ní.
Jak to dopadlo? Špatně. 56 nových rad nemám. Ale zde je to, co se mně podařilo dát dohromady.
Dobré lidi posuzujte podle toho, co nejlíp umí. Špatné lidi podle toho, čeho nejhoršího jsou schopni.
O kvalitě restaurace nejvíc vypovídá druhá nejlevnější láhev vína na jídelním nebo vinném lístku. Protože to je láhev, která jde v restauraci nejvíc na odbyt (nikdo nechce objednat NEJLEVNĚJŠÍ víno), a vy si můžete snadno zjistit, kolik v restauraci stojí (jestli výrazně víc než dvojnásobek na eshopu vinařství, tak vás někdo šidí!), jestli je vůbec dobrá atd. Když vám restaurace nabízí jako druhou nejlevněší láhev dobré víno za dobrou cenu, je to dobrá restaurace.
Každé ráno si řekněte: co těžkého nebo obtížného dnes můžu udělat. Ano, jsou dny, kdy jen chcete ležet v posteli a nedělat nic. Ale i tyto dny byste měli udělat něco, co je nepříjemné, obtížné nebo prostě těžké. Když z vašeho života zmizí těžké věci, tak vášživot zratí smysl.
Každý večer si řekněte: jaká je nejzajímavější věc, kterou jsem se dnes dozvěděl? Protože každý den se dozvíme něco, co je nejzajímavější. Některé dny je to něco, co v daný den považujeme za naprostou hloupost, a jindy je to něco, co nás “vystřelí z kecek”. Ale ono je to jedno. Je prostě dobré se nad tím každý den zamyslet.
Víc se dozvíte od lidí, kteří v něčem neuspěli. Ale musíte se umět jich na to zeptat. Když se nám něco nepovede, vždycky přemýšlíme o tom, co jsme udělali špatně a co šlo udělat líp. Své neúspěchy velmi detailně analyzujeme, protože doufáme, že se nestaly naší vinou. O svých úspěších moc nepřemýšlíme, protože je přičítáme své skvělosti a genialitě.
Nejlepší pravidlo pro používání Twitteru napsal Einstein, cca 60 let před vznikem Twitteru: slabí lidé se mstí, silní odpouštějí a chytří ignorují.
Nebo Taleb: trola buď ignorujte, anebo mu vyhlašte totální válku. Nic mezi tím.
Když dva lidi vždycky ve všem souhlasí, jeden z nich je zbytečný.
Nevěřte automaticky tomu, čemu věří chytří lidé. Inteligence nás nechrání před tím, abychom se mýlili. Je to přesně naopak: inteligence nám pomůže, abychom se mýlili mnohem lépe a přesvědčivěji než ti, kteří jsou míň chytří.
Buďte napřed. To je to nejjednodušší a zároveň nejpravdivější, co se dá o přístupu k životu říct. Když jste v něčem napřed, znamená to, že jste v tom lepší než ostatní. O nic jiného v životě nejde. Když jste v něčem lepší než ostatní, znamená to, že vás to víc baví. Mimochodem, to je přesně důvod, proč dnes psychologové doporučují (na rozdíl od doby, kdy jsem byl předškolní dítě já), aby děti nastupovaly do školy s co nejvíc znalostmi a schopnostmi. Ne proto, aby “strčily do kapsy” ostatní, ale proto, aby je škola víc bavila. Nikoho nebaví, když je horší než ostatní. Každého baví, když je lepší.
Nehádejte se s cizími lidmi na Twitteru/X. Nebo ještě jinak, nehádejte se s cizími lidmi.
Když děláte něco, co vám připadá rutinní a běžné, představte si, že to děláte naposled. Příklad: telefonujete s někým blízkým nebo známým, zúčastníte se nějaké pravidelné akce, jste jako mnohokrát předtím v průměrné restauraci nedaleko bydliště. Přijde vám to fádní a celkově nezajímavé. Dělali jste to přece už tolikrát! A teď si zkuste představit, že už se to nikdy nestane. Nemění to zásadně váš pohled na to, co jste právě zažili?
Cvičte. Dnes je v podstatě vědecky potvrzeno (metaanalýza), že minuta cvičení prodlouží váš život o čtyři minuty. Plus je tu jetě důležitá věc: pokud si dobře vyladíte svůj “mindset”, pak minuta cvičení může být jednou z nejlepších minut dne. Jestli ještě prodlouží váš život, panebože, o čem ještě přemýšlíte?
Nejhorší nejsou lidi, kteří mají zlé úmysly. Nejhorší jsou ti, kteří mají dobré úmysly, ale dělají zlé věci, protože věří tomu, že účel světí prostředky. Když víte, že děláte něco špatného, hlídá vás vlastní svědomí. Když jste přesvědčeni, že činíte dobro, nemáte žádnou brzdu. Největší zrůdy v historii byly přesvědčené, že byly vyvolené k tomu, aby zachránily svět.
Bonaparte: Nerušte nepřítele, když dělá něco špatně.
Ženy jsou chytřejší než muži. Ultimátní důkaz: 80 procent obětí zásahu blesku jsou muži.
Fun fact: V USA je víc golfových hřišť než restaurací Mc Donald’s.
Důležitější než to, CO ČTEME, je to, CO NEČTEME. Protože: informační přetížení. Není pro mě nic depresivnějšího, než návštěva populárního knihkupectví. Většina je zaplněna nezajímavými knihami od průměrných autorů. Shopenhauer: “Umění nečíst je velmi důležité. (…) Předpokladem pro čtení knih je nečíst ty špatné, protože život je krátký.”
Po padesátce mám čím dál měnší chuť číst nové knížky. Inklinuju k tomu číst knihy, které existovaly už v době, kdy jsem byl vášnivý čtenář (cca 10 až 24 let), ale z nějakého důvodu jsem je nepřečetl. Nestihl jsem to, nebyla správná příležitost, nebo jsem na ně prostě zapomněl.
Nemějte plán B. Protože ve chvíli, kdy ho máte, tak snižujete o desítky procent pravděpodobost, že uspěje váš plán A. Vymyslete plán B až ve chvíli, kdy váš plán selže. Plus: “Každý má plán, dokud nedostane nakládačku.” (Mike Tyson)
Hitchensova břitva: když si myslíte nějakou píčovinu, nemám povinnost vám dokazovat, že se mýlíte. Vy máte povinnost dokázat, že máte pravdu. Nebo sklapněte a jděte do hajzlu. Ještě jinak: když někdo něco tvrdí bez důkazů, můžete to bez důkazů odmítnout.
Nepodlehněte pokušení považovat cynismus za důkaz sofistikovanosti. Když je někdo cynický, většinou je to projev nejistoty. Cynismus je obrana před tím, abyste si nepřipadali směšní, když se něco nepovede. Cynismus je opak nadšení. Ale cynismus je destruktivní, avšak nadšení konstruktiovní. Cynismus nikdy nepomohl vytvořit něco velkého. To se povedlo jen lidem, kteří byli nadšení.
Nenoste hodinky, které stojí mezi 30 až 150 tisíci korun. Protože to je cenové pásmo, které je pro vás jako majitele těchto hodinek nejvíc nelichotivé. Říkáte o sobě: chtěl bych být opravdu bohatý člověk, ale zatím se mi to nepovedlo.
Dartmouthská jizva: své průměrné či podprůměrné výsledky přičítáme tomu, že jsme nějak znevýhodnění nebo že máme nějaký handicap. Hledáme nespravedlnost, místo abychom hledali chybu v sobě. V osmdesátých letech psychologově na Dartmouth College udělali experiment, ve kterém části respondentů nakreslili na tvář falešnou jizvu. Instrukce byly: sledujte, jak jizva na tváři ovlivní vaše interakce s ostatními. Většina respondentů s jizvou poté referovala, že jizva jejich společnský status ovlivnila velmi výrazně. Výzkumníci ovšem jizvu před experimentem ve skutečnosti ostranili. Výsledek: když se člověk považuje za oběť (kohokoliv a čehokoliv), je to víc v jeho hlavě než v realitě.
Nobelovská past: když se výjimečně úspěšným a chytrým lidem dostane formálního potvrzení, že jsou chytří (například když dostanou Nobelovu cenu), mají často tendenci vyjadřovat se autoritativně i k věcem, kterým nerozumí nebo o kterých ví velmi málo. A naopak, my máme tendenci brát jejich názor vážně, protože jsou přece “oficiálně” uznaní jako chytří. Zapomeneme na to, že své ocenění získali za to, o čem ví skoro nejvíc na světě a čemu věnovali mnoho let svého života, a věříme jim i v tom, o čem vědí stejně nebo míň než průměrní lidé.
Každý člověk v životě neustále vyhrává i prohrává. Důležité je vyhrávat ty správné bitvy a ve správných momentech. Federer ke studentům Dartmouth College, 2024: odehrál profesionálně 1526 zápasů a 80 procent z nich vyhrál. Když se však podíváme na statistiku, vyhrál “jen” 54 procent výměn.
Nemusíte být nejlepší. Snažte se být ve dvou věcech aspoň lehce nadprůměrní, a pak se pokuste obě tyhle věci spojit. Třeba já: je těžké být špičkový technologický expert a programátor, a je těžké být výjimečný spisovatel. Ale když spojíte obě vášně (technologie a psaní), můžete být člověk, který celý život dělá to, co miluje a co ho baví, a zároveň mu to přináší zadostiučinení a dokáže se tím uživit (celkem dobře, děkuji za optání).
Dvě nejdůležitější emoce jsou úzkost a úžas.
Edgar Degas: Malovat je snadné, když nevíte jak. Když to víte, je to strašně těžké.
Jerry Seinfeld: nevadí, když neuspějete v tom, co jste toužili udělat a udělali to podle svých představ. Nejhorší je neuspět v tom, čemu jste sami od začátku nevěřili a do čeho se vám nechtělo.
Altmanova břitva: když posuzujete nějakého čověka, nejdůležitější je jeho charakter, na druhém místě jsou jeho vlohy a nadání, a až ta třetím místě dovednosti.
Bulharské přísloví: nemůžeš mít duši v nebi a pinďoura v zadku. Korektní verze: koláč nemůžeš zároveň mít a jíst, říkají Angličané.
Nejdebilnější oblíbený citát z českých filmů: “Tělo má jít do hrobu zhuntovaný.” (Rudolf Hrušínský v roli lékaře ve Vesničce mé střediskové). Přesně naopak: tělo má jít do hrobu zdravé a ve formě. Protože to chcete: usnout jako (relativně ke svému věku) zdravý člověk a už se neprobudoit. Všechno ostatní je horší.
V basketbalu střílejte buď pod košem, anebo z velké vzdálenosti, tzv. trojky. Statisticky je to nejlepší strategie, jak vyhrát zápas. Ano, život není basketbal. Ale když budete jakoukoli činnost analyzovat na základě dat, můžete zjistit překvapivé věci o tom, jak být úspěšný.
Mějte velké cíle, ale malá očekávání. Mít cíl = vědět, čeho chci dosáhnout, mít očekávání = myslet si, že se mi to podaří. Jensen Huang (Nvidia), ke studentům Stanfordu: “Lidé s velmi vysokými očekáváními jsou velmi málo odolní - a bohužel, na odolnosti při cestě k úspěchu záleží. Jednou z mých velkých výhod je, že mám velmi nízká očekávání.”
Závist je v pořádku, pokud závidíte lidem, které oceníte nebo pochválíte. Otevřená závist není toxická, ba naopak. Otevřená závist je nejvyšší forma ocenění jiného člověka.
Fredkinův paradox: čím víc si jsou nějaké dvě alternativy podobné, tím víc času trávíme rozhodováním, kterou si vybereme. Ale zároveň tím méně je toto rozhodnutí fakticky důležité. A naopak, když volíme mezi možnostmi, které jsou diametrálně odlišné, obvykle o tom přemýšlíme málo. “Co si dnes dáme k obědu, řízek, anebo guláš?” vs. “Mám jít studovat fyziku, nebo biologii?”
Nepříjemné otázky: lidi je neradi kladou, ale rádi na ně odpovídají.
Fun fact: britské pasy byly v letech 1772 až 1852 ve francouzštině.
Jestli po sobě chceme zanechat něco trvalého, je lepší stavět cesty, nikoli domy. Národní třída v Praze je na místě cesty, která tam byla už v době, než Praha vznikla. Většina domů je na ní ale mladší než 200 let.
Mějte radost. Kdykoliv a kdekoliv, když je k tomu důvod. Třeba sebemenší. Lidi, kteří mají radost, dělají pro ostatní svět snesitelnějším.
Myslet je těžké. Proto radši většina z nás “zastává názory” (Jung). Moje zkušenost: lidé se více identifikují s názory, které převzali od někoho jiného, než s těmi, ke kterým došli sami. Protože když o něčem opravdu přemýšlíte, víte, jak snadno se můžete mýlit. Když si názor “pořídíte” (podobně jako si třeba koupíte auto), je paradoxně vaše emocionální vazba na něj mnohem silnější. Roger Scruton: “Někteří lidé se mnou mají problém, protože mám jiné názory. Ale já s lidmi s jinými názory problém nemám, protože si jednoduše myslím, že se mýlí.”
Tvoje příležitosti jsou tam, kde je tvůj strach.
To je všechno. Děkuju, že mě čtete. A že čtete Jedno procento. V tuhle chvíli připravuju restart podcastu Jedno procento, od září opět každý týden. Pokud máte mé texty atd. rádi, budu samozřejmě rád, když se stanete platícími předplatiteli. Ale povinné to není! Přeju krásnou druhou polovinu léta.
Přeju Vám, ať se tady zase za rok Vy a vaši čtenáři ve zdraví setkáme! Jedno bez druhého není nic...
Přeju Vám všechno nejlepší!