Amerika je silná a přežije (skoro) všechno. Nebo?

Týden po hororové show jménem prezidentská debata v USA jsem našel chuť, čas a odvahu napsat k tomu pár vět. Vlastně hodně vět. Je to dlouhé, omlouvám se, a nemusíte to číst. Stručné shrnutí: někdy se dějí věci, které nechceme vidět, a může se stát, že je pak nevidíme, ale to neznamená, že se nedějí.

Osobní přiznání: mám Ameriku rád. Vyrostl jsem v tom, že Amerika je symbolem svobody a příležitosti. Jediné místo na světě, kde platí, že když něco hodně chceš (a máš štěstí), tak to můžeš dokázat.

Amerika je zároveň už od puberty můj plán B. Nevím, jestli to bylo při čtení knížek, nebo sledování filmů, ale někdy v patnácti se mně někam do mozku zapsalo: když se všechno pokazí a nic nepůjde tak, jak by mělo, tak ještě pořád je tady Amerika.

Samozřejmě, že to bylo naivní. V patnácti jsem nevěděl, že na mě nikdo v Americe nečeká, a že není vůbec snadné tam odcestovat. Nebo tam dokonce začít žít. A samozřejmě jsem taky nevěděl, zda bych k tomu vůbec sebral odvahu. Ale stejně mně to v mozku zůst…