Představte si juniora po škole, který první den ve svém prvním zaměstnání dostane za úkol “řídit AI systém pro účetnictví”. Zní to jako cool džob, že ano?
Asi byste měli vědět i to, že tenhle zaměstnanec nikdy neviděl účetní knihu, nenašel chybu na faktuře a v Excelu umí udělat maximálně jednoduchou tabulku. Přesto bude za pár let supervizorem a za dalších pár let manažerem. Možná v oboru účetnictví, ale klidně v jakémkoli jiném.
Jeho specializací je práce s AI. Stejnou specializaci bude mít možná velmi brzy většina mladých lidí nastupujících do prvního zaměstnání.
Říká: AI nebude brát mladým lidem práci, ale důvod a motivaci se UČIT. A to je ještě horší.
Juniorní pozice neexistovaly nikdy primárně proto, aby firmám zajistily levnou pracovní sílu na rutinní práci. Studie dokazují, že interní nákladny na takové pracovní místo mohou být vyšší než na seniornější. Juniorní pozice existují proto, že pro firmy představují “lešení”, po kterém zaměstnanci můžou stoupat vzhůru. Je to často pokračování školní docházky, maskované jako zaměstnání.
Rutinní úkony můžou člověka připravit na ty sofistikované, byť jsou nudné a stále se opakují. Ale získáte díky nim cit pro detail, pro kontext a nuance.
Když tyto úkoly převezme AI (a už se ukazuje, že to zvládne výborně), je první otevřená pozice pro lidi už ta seniorská. Ta, na které se dřív dohlíželo na juniory, a dnes to bude ona zmíněná “supervize AI”. Ale jak budete kontrolovat něco, v čem vám chybí zkušenosti, znalosti i sebevědomí? Těžko, říká Reed.
Proto jeho rada: “Staňte se chirurgem, nebo kuchařem.” Bizarní rada, napadne každého. Copak mezi těmito profesemi není celý vesmír jiných možností? Nejsou naprosto odlišné? Nejsou. Logika Jamese Reeda je jiná: obojí jsou profese, kde musíte projít učením.
Kuchařům i chirurgům bude AI nepochybně pomáhat, možná i významně. Ale zároveň jde o profese, kde budeme chtít, aby v nich základním faktorem zůstal člověk. Ne “supervizor”, ale někdo, kdo umí to samé co AI. Možná v budoucnu ne tak dobře a rychle, ale stále to umí.
Tyhle profese by si měly vybrat vaše děti nebo jejich děti, až se budou rozhodovat, co v životě dělat. Protože pak se jejich práce staně snadněji součástí smyslu jejich života. Smyslem našeho života nebude nikdy to, co umí všichni. Může se jím stát jen to, k čemu vede složitá, někdy i namáhavá nebo nebezpečná cesta. Učení je dobrou aproximací této cesty v pracovní kariéře.
Paradox příštích let zní: AI nebude mít největší dopad na lidi, kterým bude brát práci, ale na ty, kteří neměli šanci se ji naučit dělat. Ani jakoukoli jinou práci. Protože jsou v oborech, kde ji vykonává AI.
Reed říká, že počet míst pro absolventy vysokých škol v Británii klesl ze 180 tisíc ročně těsně po pandemii na 55 tisíc loni, a letos v srpnu to bylo 33 tisíc. Celkem to bude v roce 2025 asi 50 tisíc, což znamená meziroční pokles 9 procent. Jedna z agentur hlásí průměrně 140 zájemců o jedno juniorské místo pro abolventy.
Podle Reeda neubývá práce. Ale zmizela iluze, že trénink a učení může být placené zaměstnání. Firmy jednoduše zjistily, že je nasazení AI levnější. Co budou dělat, až za pár let zjistí, že jim chybí senioři? To budou řešit pak.
Reedova rada by se dala zobecnit: věnujte se jakékoli práci, která vyžaduje učení. A kde je učení nedílnou součástí toho, co děláte. Ano, nedá se vyloučit, že AI postupně nahradí většinu tzv. sofistikované práce. Ale zároveň trh vytvoří nové pozice, které si dnes možná ani ještě neumíme představit. Zatím to tak vždy v minulosti bylo.
Jak se učit zvládnout profese, které neexistují? Nijak, to nejde. Ale o tom dnes nemá smysl spekulovat. Až ty profese či pozice vzniknou, budou vinou/díky AI existovat dva druhy lidí: ti, kteří neumějí NIC, a ti, kteří umí NĚCO.
Mezi kterými chcete být?
…
Na konci listopadu to budou PŘESNĚ TŘI ROKY od představení ChatGPT. Jak se změnil svět a jak jsme se změnili my? Co dnes AI reálně nabízí, co nám slibuje a čím nás ohrožuje? Zveme vás na naši AI show roku! Společně se Sentou jsme pro vás připravili dvě hodiny zábavy i informací.
