Děkuji, že pravidelně čtete i posloucháte Jedno procento. Je vás už cca sedm tisíc. A taky vás chci poprosit, pokud je to možné a bude se vám chtít, abyste si Jedno procento předplatili. Od srpna a pak ještě výrazněji od září budu většinu textů zamykat, buď celé, nebo částečně. Na webu určitě zůstanou i články zadarmo, ale bude jich míň. Děkuju a prima léto!
Fotografie vývěsky Městské části Prahy 8 a k ní popisek: „Hele Máňo, ty se na tý recepci nudíš, udělej nám nějaký plakáty, v tý, no víš, tý umělý inteligenci.” Na síti X má tenhle post za čtyřiadvacet hodin skoro 100 tisíc zhlédnutí, šest set lajků, přes třicet komentářů. Téma zdánlivě nedůležité. Ale zároveň je tenhle tweet jednou velkou debatou o budoucnosti využívání AI v kostce.
Podívejte se na tu nástěnku pozorně. Osm plakátů: v případě nouze volejte 112, očkujte se proti klíšťové encefalitidě, nikomu nedávejte přístup ke svému účtu, zkontrolujte si platnost cestovních dokladů, prohlédněte auto před dovolenou. Jsou přehledné, barevné, mají hierarchii informací a přečtete je ze tří metrů. Kdyby vznikly ve Wordu s klipartem, jak se to na úřadech dělalo posledních třicet let, nebylo by to téma. Je to hnusné, ale co taky čekat od úřadu?
Ale proč se smějeme TÉHLE nástěnce?
Protože ty plakáty dělala AI. Kdo ji používá, vidí to na první pohled. Nedokáže možná popsat, proč to vidí. Já to aspoň nedokážu. Na rozdíl od amatérštiny nástěnek z éry před AI vykazují dnešní “AI nástěnky” nespornou profesionalitu, která je však zároveň něčím iritující. A já nedokážu říct, jestli je iritující sama o sobě, anebo proto, že víme, že autorem je AI. Ale každopádně je iritující.
David Pavelka na Zdrojáku na toto téma nedávno napsal, že AI estetika je Comic Sans naší doby. Přesné. Comic Sans taky nebyl špatný font. Náš posměch či nenávist k němu byla situační. Jinými slovy, nevadil nám ten font, ale vadili nám lidi, kteří ho používali.
Ta to je i dnes. Nevadí nám AI estetika (tipuju), ale vadí nám lidi, kteří AI používají.
Dělám AI kurzy tři a půl roku. Ještě do konce roku 2024, možná do poloviny 2025, by tahle nástěnka městské části nesklidila posměch, ale potlesk. Podívejme: úřad inovuje, úředníci umějí promptovat, výsledek je čitelnější než dřív. Radnice na tepu doby! Uplynul rok a půl, a ty plakáty se nezměnily, ba jsou lepší. Ale změnili jsme se my.
Merriam-Webster zvolil slovem roku 2025 „slop”. Rozhlasový gigant iHeartMedia loni spustil kampaň s heslem „guaranteed human”; podle jeho vlastního průzkumu si drtivá většina posluchačů přeje obsah vytvořený lidmi. A Substack, platforma, kde šest a půl roku vydávám newsletter Jedno procento (a vy zde teď čtete tento text), minulý týden přidala do redakčního systému možnost nechat “prověřit”, jestli text psala, nebo nepsala AI.
“AI ve svých životech nechceme” by mohl být nápis na transparentu, který nesou účastníci demonstrace odpíračů umělé inteligence, kteří tiše, ale významně opanovávají veřejný prostor.
A pozor, jak už to u revolucionářů často bývá, těmi nejhlasitějšími odpůrci AI jsou ti, kteří ji sami používají.
To je jádro věci. Ten rozpor není mezi dvěma druhy lidí, těmi, kteří AI nenávidí a nepoužívají, a těmi, kteří ji milují a pužívají každodenně. Je s nadsázkou řečeno uvnitř každého z nás. Dopoledne si necháme od modelu přepsat nabídku, kterou posíláme klientům, a odpoledne napíšeme na Facebooku nebo X hejt na firmu, která v AI vygenerovala reklamu.
Když si projdete komentáře pod výše zmíněným tweetem, najdete tam skoro všechny polohy tohoto sporu. Jedni brání profesi: tohle měl dělat grafik a dostat za to zaplaceno. Druzí to berou jako podvod, práce je skutečnou PRACÍ pouze v případě, že bolí. Třetí neměli AI rádi nikdy a konečně to mohou dělat i veřejně, aniž by byli obviněni, že jsou proti pokroku.
A čtvrtí krčí rameny: je to vývěska, ne bienále.
Argument “čtvrtých” jsem dal do speciálního odstavce, protože je důležitý. Alternativou k AI plakátu na úřední nástěnce není skvělý design od Najbrta. Alternativou je leták v Excelu (ano, v Excelu), případně ve Wordu, nebo papír, na kterém je načmáraná informace, že radnice zařídila přistavení kontejneru na velké odpadky.
Radnice si grafika za deset tisíc na oznámení o klíšťatech neobjednala nikdy.
Tahle debata bude složitá, určitě dlouhá a potáhne se roky. V tuhle chvíli hledáme hranice: kde je použití AI skvělé, kde sporné (ale pořád lepší než nic), a kde zavrženíhodné. Zatím tu mapu kreslíme každý sám, intuitivně, někdy i v komentářích pod cizími tweety.
Moje hranice: nevadí mi, že to dělala Máňa (= kdokoli, kdo byl na recepci, na toaletě, anebo v kanceláři starosty) místo grafika. Vadilo by mi, kdyby Máňa tvrdila, že to dělala sama, a radnice na to dala z rozpočtu stejné peníze, jaké by jinak zaplatila za grafika.
Vadí mi, že by tenhle text AI možná napsala líp a srozumitelněji než já. Vadí mi, že by se na tenhle problém mohla podívat zajímavě a originálněji. A vadí mi, že kdyby tohle všechno AI udělala místo mě, co bych teda dělal já.
Protože psaní těchhle textů je to, co mě fakt baví a co dělám celý život, a myslím, že je to jediné, co mi docela jde (nechte si vtipy od cesty).
A co si o téhle AI, o nástěnce z tweetu a o SVÉ VLASTNÍ přidané hodnotě v éře AI myslíte vy? Pište do komentářů.
Bienále to není, s tím souzním. Řídím velké stavební projekty a denně využívám AI, co to jde, ale stavba je tak živý proces, že exekutiva stavby je – a ještě fakt dlouho bude – o lidech.
Pokud má použití AI někde smysl, tak jsou to právě tyhle věci.