A co vy, také jste členové církve posledního sousta?

Zápisky radostného pesimisty

Rozhodl jsem se, že budu víc pozitivní. Takže se raduju z maličkostí. Někdo dává přednost fyzické kráse a estetice, jiní kráse duševní a intelektu. Já mám rád, když se obojí potkává.

Třeba v astronomii. Obdivujeme hvězdné nebe, ale zároveň i to, jak je pohyb vesmírných těles spoután fyzikálními zákony.

Nebo v hudbě, která může být krásná, romantická i monumentální, ale její komponování zároveň diktují přesná pravidla a řemeslo.

Mám ještě jeden příklad, a tím je vznešený akord krásy a chuti, kterým někteří z nás končí své stolování.

Ano, mluvím o tom slavném fenoménu, kdy si lidé při jídle chystají celou dobu takzvané poslední sousto. Do něj je magickým způsobem zakomponováno to nejlepší z celého pokrmu.

Je to umělecký artefakt, ale zároveň výsledek tvrdé a systematické práce. Má přesná pravidla, která nelze opominout.

Nedávno jedna známá napsala na Facebook, že netušila, že poslední sousto je opravdu “věc”, jak se říká anglicky. “The thing”. Prostě něco reálného, s čím se opravdu setkáváme …