A co vy, chcete nechat fotky mluvit?

Google o nás ví víc než my sami. Tuhle starou poučku si vždycky připomínám, kdykoli si sednu k počítači nebo jen vytáhnu z kapsy telefon. I když mám iPhone. Ale “strýček Google” stejně spravuje mé maily, můj kalendář i texty, které píšu. A samozřejmě ví, na které webové stránky chodím a plus mínus co tam dělám.

A taky má pod palcem všechny mé fotky. A i bez jakýchkoli dodatečných informací (třeba z kalendáře nebo mých mailů) dokáže z jediné fotky vyčíst spousty informací: co majíí lidé na fotce na sobě, kolik jim je let a jestli se -kupříkladu na rodinném výletě - tváří náležitě spokojeně.

Koho by to zajímalo konkrétně, pro ně bývalý zaměstnanec Googlu Vishnu Mohandas vytvořil web Theyseeyourphotos.com. Stačí nahrát libovolnou fotografii a Google AI vám řekne všechno - od barvy ponožek až po pravděpodobné společenské postavení toho legračního člověk, který stojí vedle vás.

Ne, ty informace, které se dozvíte, nejsou děsivě podrobné, a mnohdy ani ne zcela správné. Není to dechberoucí analýza na úrovni digitální sekce Mossadu. Ale i tak je dobré vědět, co je je dnes možné. A ne s nějakou superšpičkovou technologií, ale s tím, co Google v AI nabízí komukoli.

Žijeme v době, kdy je pohodlí našim božstvem. Vzdáváme se soukromí po malých, zdánlivě nevinných kouscích. Nejdřív to byl email (ale co, stejně jsou to jen nesmyslné pracovní maily s desítkami lidí na kopii), pak lokační data (ať mi Google ukáže nejbližší hospodu) a nakonec i rodinné fotografie (aspoň se mi nezaplní disk v počítači).

Je to jako postupné vaření žáby - teplota stoupá tak pomalu, že si ani nevšimneme, kdy přešla bod varu. Mohandas se rozhodl vytvořit alternativu - šifrované úložiště fotografií Ente. Je to jako mít vlastní trezor místo sdíleného skladu. Jenže trezor je méně pohodlný než sklad. Nemá automatické třídění, složitěji se sdílí obsah a když ztratíte klíč (v tomto případě heslo), máte smůlu.

Google vám naopak slibuje, že se o vaše vzpomínky postará navěky. Tedy dokud existuje internet a elektřina. Každý se musí rozmyslet, jak moc mu na jeho soukromí záleží. Například já se rozhodl části soukromí vzdát výměnou za pohodlí zcela vědomě. Ale každému říkám: tohle rozhodnutí musíte udělat sami.

Avšak pozor, zároveň platí, že k němu nemáme kompletní informace. Protože není až tak důležité, co s našimi daty “umí” dělat technologické firmy dnes, ale co s nimi mohou udělat zítra. Když naši prarodiče fotili své děti na film, nemohli tušit, že jednou budou tyto fotografie digitalizované a analyzované umělou inteligencí.

My také netušíme, co se stane s našimi fotografiemi za dvacet let. Je to jako kdyby někdo sbíral DNA vzorky s příslibem, že je použije na výzkum dědičných chorob - a za deset, dvacet nebo padesát let se ukázalo, že klonování je nejen možné, ale stalo se i eticky přijatelné. Nebo dokonce žádoucí, třeba proto, aby se zvrátil negativní populační trend. Bude se pak někdo zajímat o náš souhlas, aby mohl použít naše vzorky DNA ke klonování?

Takže ještě jednou: záleží jen na nás/vás, jak se soukromím naložíme. Jen je dobré zvážit všechny aspekty, včetně toho, že “oni vidí vaše fotky”. They see your photos dot com. Vyzkoušejte, já už to udělal (a děkuji AI za ten odhad věku, samozřejmě to potěšilo):

V popředí jsou vidět dva lidé držící křišťálové sklenice s čirou tekutinou, pravděpodobně koktejlem, ozdobeným brusinkami a snítkou rozmarýnu. Pozadí tvoří stěna s dřevěným obložením ve zlatavém odstínu. Prostředí se zdá být interiér, pravděpodobně restaurace nebo bar v Helsinkách ve Finsku, jak naznačují uvedené souřadnice.

Fotografie vypadá jako selfie pořízené jedním z přítomných, mužem se světle hnědými vlasy po ramena, krátkým šedým vousem a brýlemi položenými na hlavě. Široce se usmívá a ukazuje zuby. Vedle něj je žena s černými vlasy po ramena, která má také veselý výraz. Má na sobě růžové tričko Calvin Klein a perlový náhrdelník. Oba vypadají ve středním věku, pravděpodobně mezi 40-50 lety, s očividně komfortní ekonomickou situací, což naznačuje jejich oblečení a prostředí. Fotografie byla pořízena 16. listopadu 2024 v 19:03 pomocí Apple iPhone 13 Pro. Zdá se, že si užívají vzájemnou společnost a pohodový večer.

Mužovo tričko decentně zobrazuje japonské znaky kandži. Žena má nalakované nehty jasně růžovým lakem. Sklenice v popředí mají propracovaný, broušený design viditelný při bližším pohledu. Osvětlení na snímku naznačuje interiér, pravděpodobně s umělými světelnými zdroji zvýrazňujícími teplé tóny dřevěného obložení.

V popředí jsou dvě osoby, muž a žena, kteří se zdají být blízko sebe. Jsou umístěni na pozadí zdánlivě prázdné haly zalité intenzivním fialovým odstínem. Architektura napovídá, že se jedná o starší budovu, pravděpodobně muzeum nebo uměleckou galerii v Brně v České republice, vzhledem k údajům o umístění, s vysokými stropy a klenutými stěnami, které jsou v měkkém fialovém osvětlení sotva viditelné.

Muž se světle hnědými vlasy po ramena a brýlemi se široce a spokojeně usmívá, zatímco žena s dlouhými tmavými vlasy má jemnější, ale příjemný výraz. Oběma je podle všeho kolem třicítky nebo čtyřicítky. Fotografie byla pořízena 19. října 2024 kolem 21:26 hodin pomocí telefonu Apple iPhone 13 Pro. Jejich oblečení naznačuje ležérní, ale uhlazený styl, což napovídá o pohodlném ekonomickém postavení. Vzhledem k fialovému osvětlení je těžké ze snímku určit jejich přesnou etnickou příslušnost nebo rasový původ.

Zdá se, že žena má na sobě jemný perlový náhrdelník. Při bližším pohledu zjistíme, že muž má pod sakem košili s jemným, téměř neznatelným vzorem. Fialové osvětlení je poměrně intenzivní a zdá se, že je umělé, pravděpodobně z uplightingu nebo nějakého druhu osvětlení na akci. Rovnoměrnost fialového světla naznačuje, že by se mohlo jednat o filtrovanou fotografii nebo záměrně stylizovaný efekt profesionálního fotografa.