Nedávno jsem četl o restauracích v New Yorku. Snad v žádném jiné městě na světě není tak široká nabídka a zároveň tvrdá konkurence. Každý týden vznikají a zároveň krachují desítky podniků. Kdo chce uspět, musí být dobrý. Pokud nechcete udělat chybu, doporučují znalci čínskou restauraci. U ní máte největší pravděpodobnost, že nebude špatná ani podprůměrná.
Ale zároveň mezi nimi najdete méně restaurací opravdu vynikajících až špičkových. Jak je to možné?
Vysvětlení je fascinující. Většina majitelů nezakládá čínskou restauraci proto, že v tomhle byznysu chtějí dosáhnout věhlasu nebo že by jejich snem bylo udělat v gastronomii kariéru. Jejich motivací je zabezpečit si existenci a vydělat peníze, pokud možno rychle. Proto provozují restauraci dobře a dávají do toho všechen čas i energii.
Ale na rozdíl od většiny jiných restaurací neplatí, že by ideálem bylo vybudovat rodinný podnik, který předáte dětem. Pamatuju si výrok jednoho newyorského restauratéra, který přibližně zněl: když majitel pře…