Vyhrál nad Babišem. Teď Fialu čeká boj s našimi vysokými nároky

Debata o jazykových schopnostech ministrů je už takový folklór české politiky. Sotva se jmenuje nová vláda, zjistíme, že někteří z politiků neumí plynně anglicky, případně žádný jiný světový jazyk, a všichni se kolektivně pohorší.

V devadesátých letech jsme si mysleli, že to pomine, protože viníkem přece byla povinná ruština ve školách. Dnes vidíme, že ty kořeny jsou hlubší, a nějak tkví v tom, čemu se říká národní povaha, případně kulturní tradice. Prostě většinová populace má menší potřebu hledět za hranice země než obyvatelé jiných, srovnatelných zemí.

A ano, srovnávám se s těmi (hlavně) evropskými zeměmi, o nichž bych byl rád, aby se o nich mluvilo jako o “našem prostoru”. Podle průzkumu zvládnutí angličtiny (EF English Proficiency Index, 2021) je za námi z těchto zemí pouze Francie, Itálie a Španělsko. Dokonce i Slovensko, Rumunsko či Bulharsko, které v kritériích “západnosti” bývají obvykle před námi, Česko ve znalosti angličtiny předběhly.

Asi to musíme vzít jako fakt. Bude se to …