Tragická smrt nejbohatšího Čecha zahýbala veřejným prostorem. Její dramatické okolnosti až drásavým způsobem provokují k tomu, aby se každému z nás na příběh Petra Kellnera “udělal názor”, a sociální média (plus samozřejmě i média klasická) jsou k tomu ochotně k dispozici. A jakkoli všichni víme, že v podobných situacích je zlatým pravidlem mlčet, tak se většina stejně neubrání. Ostatně tento text je toho důkazem. Cenných reakcí je málo (viz třeba výborný text jiného miliardáře Iva Lukačoviče, který představuje Kellnera tak, jak jsme ho my ostatní neznali), převládá balast. Je to logické. “Blízko” bylo jen málo lidí, vlastně jen spolupracovníci a přátelé, a ti logicky spíše mlčí. A na střízlivé zhodnocení “z dálky” je příliš brzo. Paradoxně se mnohé detaily dozvíme až teď, kdy se po smrti zakladatele a skoro stoprocentního vlastníka nevyhnutelně stanou veřejnou věcí. 

Osobně jsem Petra Kellnera neznal a nikdy neviděl. Z vlivných podnikatelů byl pro mě tím méně zajímavým, způsob, jak na…